Bouzov

Hrad s velkou věží a palácem byl založen při vnitřní kolonizaci odlehlých lesnatých končin severní Moravy. Je působivou krajinnou dominantou a typickým příkladem výšinného hradu vrcholně feudálního období s vazbou na poddanské osídlení v podhradí. K rozsáhlejším přestavbám hradu došlo koncem 16. a v první polovině 17. století, kdy byl v majetku rodu Oprštorfů, kteří upravili v renesančním slohu interiéry hradu a vybudovali nové palácové křídlo. Roku 1696 získal bouzovské panství řád německých rytířů, který vznikl za křižáckých válek v Jeruzalémě. Ve 13. století se těžiště jeho působnosti přeneslo do Pobaltí. Němečtí rytíři byli hlavní silou dobyvačných tažení proti dosud pohanským Prosům a Litevcům. Počátkem 15. století po porážce utrpěné od polsko-litevských vojsk u Grünwaldu byla moc řádu otřesena a nástup reformace v severním Německu omezil jeho činnost na katolické země ve středu Evropy. Hodnost velmistra řádu byla od konce 16. století obsazována většinou členy habsburského rodu; roku 1834 byl řád postaven pod přímou ochranu rakouského císaře a velmistrem byl vždy některý z arcivévodů. Když se koncem 19. století rozhodl velmistr arcivévoda Evžen hrad Bouzov rekonstruovat, spatřoval ideový vzor ve středověkých řádových hradech, jak se vyvíjely od křižáckých válek ve východním Středomoří, později v Německu a zejména v pobaltském sídle řádu - Marienburgu (dnes Malbork v Polsku).Rekonstrukce hradu probíhala v letech 1895-1910 podle projektu profesora mnichovské techniky Georga von Hauberissera. Jejím kladem byl svědomitý přístup projektanta k objektu, zevrubný průzkum a pečlivá dokumentace původního stavu. Pochybná však byla jak sama reakční idea, určující stavební program, tak i pronikavé zásahy do vnitřní struktury objektu a jeho výtvarné skladby. Bouzov je dnes dokladem opožděné romantické regotizace. Jeho prostory působí pečlivým řemeslným provedením novogotických interiérových celků i historickým mobiliářem a výtvarnými díly..