Červená Lhota

Nevelký zámek Červená Lhota prozrazuje svým architektonickým utvářením i celkovou konfigurací v krajinném rámci svůj původ ve středověké tvrzi, založené na nízkém skalním ostrohu, který se přehrazením mělkého údolí a vzedmutím hladiny rybníka stal ostrovem. Od 14. století byla Lhota v držení Zásmuků z VIčetína (kteří se později rovněž psali Lhotečtí ze Zásmuk). Zásmukové byli v lenním poměru k pánům z Rožmberka a v době husitské stáli na straně pod jednou. Jejich pozornost v neklidných časech 15. století platila spíše bezpečnosti tvrze než její výstavnosti. V tomto období byla Lhota typickou jihočeskou tvrzí pozdního středověku, s budovami seřazenými po obvodu čtverhranného nádvoří. Hradební zeď představovalo zesílené obvodové zdivo budov na jejich vnější straně. Bezpečnost zvyšovala podstatnou měrou i vodní plocha, nesrovnatelně obtížněji překonatel- ná než hloubené příkopy u jiných objektů. Po roce 1530 přestavěli noví majitelé Lhoty Kábové z Rybňan tvrz na renesanční zámeček. Nově bylo tehdy vystavěno hlavní křídlo s předstupující vstupní věží. Po této přestavbě se Lhota nazývala Nová, později Červená. Roku 1641 získali Lhotu Slavatové. Za slavatovské přestavby vznikl reprezentační raně barokní sál v patře vstupního křídla se štukovou výzdobou na ploše valené klenby. Střechy zámečku, dosud kryté šindelem, byly pokryty cihelnou krytinou. Od té doby se podoba Červené Lhoty již podstatněji neměnila. Pouze v 19. století za knížat Schonburgů sem zasáhla vlna gotizujících úprav zřízením cimbuří a úpravami věže. Na počátku našeho století byly však tyto prvky sneseny a byly obnoveny obloučkové renesanční štíty. Červená Lhota je příkladem letního sídla, v jehož vybavení a výzdobě se spojují rozmanité části mobiliáře od renesance do 19. století včetně cenných sbírkových předmětů.