Karlštejn

Hrad Karlštejn představuje stavební dílo zcela odlišné od ostatních hradů 14. století i od jiných založení téhož stavebníka. Zatímco Kašperk či Radyni založil Karel IV. jako strážní hrady s převládající funkcí vojenskou, Lauf u Norimberka jako reprezentační rezidenci i a shromaždiště v oblasti, kde jako český král držel řadu říšských lén, a další menší hrady! a hrádky jako příležitostná sídla lovecká nebo cestovní zastávky, na Karlštejně rozvinul do architektonických forem celou složitou soustavu svých představ světonázorových a státnických. Základní kámen byl položen roku 1348 a hlavní stavební práce trvaly do roku 1356, o vnitřní bohatou výzdobu pečoval Karel IV. až do své smrti (1378). Král český a římský založil a budoval nový hrad nejen jako venkovské sídlo v poměrné blízkosti Prahy (trvalo ostatně delší čas, než zde bylo možno s plným komfortem přebývat, a i potom sídlil Karel často na blízkém Křivoklátě), ale především jako monumentální manifestaci svých snah vladařských a dynastických. V souladu s bohatě rozvinutým mystickým myšlením a cítěním a s alegorickou představivostí sobě vlastní rozvinul Karel IV. obsahový program stavebního díla. Celá kompozice stoupá spirálovitě k vrcholu hory. Dvě předhradí a vnitřní nádvoří byla vyhrazena dvoru a panovníkovi. Dvě nejvyšší věžovité stavby skrývají svatyně a byly určeny k uložení velkého souboru ostatků. Po své císařské korunovaci (1356) zde dal Karel IV. uložit i korunu Karla Velikého a rozsáhlý soubor relikvií, tzv. říšské svátostniny. Navenek strohé hradní budovy vystupují ve své přísné monumentalitě před zraky příchozího prakticky ze všech směrů teprve v poslední chvíli. Podobně jako postupná gradace hmot stavby byla promyšleně rozvržena i vnitřní bohatá dekorace a zejména malířská výzdoba, která začíná v císařském paláci vyobrazením tzv. lucemburského rodokmenu, pokračuje ve střední věži a na schodišti velké věže legendárními výjevy ze života sv. Václava a sv. Ludmily a vrcholí unikátní výzdobou ústředního sakrálního prostoru - kaple sv. Kříže. V druhé, nižší věži byl zřízen kostel P. Marie, u něhož Karel IV. založil roku 1357 " kapitulu, vyzdobený nástěnnými malbami s výjevy z Apokalypsy a výjevy z Karlova života.Ke kostelu přiléhá drobná kaple sv. Kateřiny, místo nejpřísnějšího Karlova soukromí. V následujících stoletích již Karlštejn nikdy neožil ruchem dvora. Panovníci se zde zdržovali jen zřídka a nakrátko. Pouze karlštejnští purkrabí bděli nad stavem hradu a sbormanů vykonával strážní službu. Koncem 16. století provedl Oldřich Avostalis de Sala celkovou opravu, při níž byl hrad opatřen renesančními fasádami a štíty. Poslední stavební úprava, prováděná koncem minulého století Františem Schmidtem a Josefem Mockerem, byla poplatná puristické doktríně. Projevila se snesením renesančních prvků, ale i dokomponováním "v duchu čisté gotiky" a zasáhla také do skladby předhradí. Puristické zásahy do skladby interiérů hradu byly naštěstí minimální a ve zdech Karlštejna se dochovala velkolepá kolekce nástěnné malby doby Karlovy a unikátní interiérová výzdoba kaple sv. Kříže.