Pernštejn

Hrad Pernštejn se dochoval ve své středověké podobě poměrně nedotčen. Přispěla k tomu jeho odlehlá poloha v pomezním hvozdu i to, že s výjimkou hospodářského a mocenského vzestupu rodu pánů z Pernštejna v 15. a 16. století zůstal jeho význam omezen na nevelké okolní území. Byl tak ušetřen rozsáhlejších a radikálních změn v pozdějších dobách. Velkorysý komplex hradu Pernštejna narůstal od 13. století postupně kolem vlastního hradního jádra s velkou věží s břitem a palácem a rozšiřoval se o další předhradí kolem přístupové cesty. Největší rozvoj jeho výstavby spadá do období podnikatelské prosperity Pernštejnů v první polovině 16. století. Roku 1547 bylo postaveno poslední, pozdně gotické křídlo s knihovnou a obytnými místnostmi, do jejichž uspořádání a výzdoby již pronikají prvky nového stylu - renesance. Tehdy však již Pernštejnové ztrácejí zájem na budování starého rodového sídla a stavební činnost rozvíjejí v centrech českých panství, zejména v Pardubicích, v Litomyšli a v Praze. Když se rodové jmění ztenčilo, byly na sklonku 16. století panství i hrad prodány. Období baroku se projevilo jen v dílčích úpravách interiérů. Rovněž romantismus 19. století minul Pernštejn bez závažnějších zásahů do jeho středověké podoby.